A je tady konec dalšího týdne, tento však nebyl prachobyčejný, ale dlouho očekávaný a v posledních dnech přibližující se rychleji, než bychom sami chtěli. V tomto týdnu probíhaly státnice všech informatiků, kteří prahnuli po svém prvním titulu. Nakonec se i přes menší porodní bolesti úspěch dostavil jak mně, tak i mým kolegům (normálně bych napsal “kamarádům”, ale to by na akademické půdě vyznělo infantilně).
Abyste se mohli honosit titulem “Bc.” před jménem, je potřeba splnit několik věcí (questů za vysoké XP):
-
Se splněnou maturitou se vydat studovat další 3 roky, z toho jeden rok je potřeba přetrpět tělocvik. Docházka je plně ve vašich rukou, tudíž se někdy stane, že se místo přednášky řeší programování v hospodě.
-
Na konci každého semestru dostat zápočet a vykonat zkoušku - tady přestává všechna sranda a stahování z RapidShare a je potřeba se opravdu něco naučit. Na každou zkoušku jsou 3 pokusy, jednou se mi podařilo využít všechny - rád jsem chodil do školy a nechtělo se mi sedět doma.
-
Napsat bakalářskou práci o rozsahu nejméně 25 stran. Musíte si vybrat dobrého vedoucího práce, který vám bude oporou a vždy ochotně poradí. Pak si zvolíte nebo vymyslíte sami téma pro práci a hurá do toho. Většina lidí dělala informační systém, já jsem nezklamal a chtěl jsem opět vybočovat z řady, takže jsem nakonec pracoval na kompresi LZ77. Sám jsem se divil, když jsem odevzdával práci v pondělí a poslední termín byl až v pátek 🙂.
-
Vykonat státní závěrečnou zkoušku. Na konci 3. let studia příjde tento osudový den. Ráno si oblečete sako a díky zákonu schválnosti vždycky pere slunko a je pěkné vedro. Po hodinách stresu se nakonec otevřou dveře a vy přijdete na řadu (nejhorší je ten pocit při procházení dveřmi). Prvních 10 minut obhajujete svou bakalářskou práci (klasická prezentace), pak přijdou na řadu záludné otázky od komise. Dalších 15 minut trvá příprava na přidělené otázky a následně probíhá taková zajímavá debata. Nakonec vyjdete ze dveří a až do konce týdne máte smíšené pocity, pak si teprve pomalu začnete uvědomovat, že jste vlastně bakalář.
S pozdravem,
Bc. Martin Grames